Dnes bych Vám rád popsal jednu veselou „historku z natáčení“ aneb historku o tom, jak jsme byli chyceni a obviněni při fotografování jedné nejmenované továrny v Ostravě z průmyslové špionáže. Stalo se to koncem roku 2004, těsně před Vánocemi, kdy jsme s bratrancem naplánovali naše poslední focení v roce. Řekněme, že toto focení stálo někde na počátku zrodu našeho zájmu o industrial v Ostravě obecně.

V ten den bylo nepříjemně sychravo a byla vlezlá zima, ale zatím beze sněhu. Do centra za bratrancem jsem dorazil někdy k odpolednímu a vydali jsme se směrem na vyvýšené místo v Ostravě – okolí dolu Petr Bezruč - ve snaze najít nějaké místo, z něhož by bylo možno nafotit Ostravu z celkového nadhledu. Což se nám bohužel nějak ne a nedařilo. Nacvakali jsme zhruba 15-20 podprůměrných snímků a brzy poté se začalo stmívat. Zbývalo se rozhodnout, kam a jestli se vůbec vydat na noční focení. Večer byl ještě „mladý“ a tak nás nějakou náhodou  napadlo, že bychom mohli okouknout okolí onoho nejmenovaného podniku v Ostravě – Kunčicích, jenž jsme měli už delší dobu v plánu. Sedli jsme do auta a vyrazili…

Objížděli jsme tento podnik jako mlsné vosy, až jsme narazili na jednu zapadlou odbočku, která vedla směrem k boční vstupní bráně. Odstavili jsme auto kousek od brány a nenápadně se jali cvakat exteriéry… Ale nějak to pořád nebylo ono, protože v celkových výhledech na celý prostor nám bránili stromy, roury a jiné „nefotogenické“ objekty... A tak jsme se vydali kousek dále od brány do malinko hůře prostupného terénu – nicméně podotýkám, že jsme se stále pohybovali mimo areál závodu! Fotili jsme nejdříve ono potrubí vedoucí okolo podniku a v tom jsme si najednou všimli, že na dané potrubí je možný přístup po zrezivělých žebřících. Tak jsme chvilku uvažovali a … Ruku na srdce - co by člověk nedal za pěkný rozhled, že jo ;)

Nejdříve jsme tedy vylezli na tzv. první patro ve výšce cca 2,5 m nad zemí, kde byla „přestupní stanice“ na tzv. „druhé patro“ potrubí, jež mohlo být tak 4-5 metrů nad zemí… Nahoře nás čekal nádherný výhled na celý podnik v celé své kráse! V ten večer byla k vidění krásná hustá sněhové mračna, která se vznášela skoro na dotyk od vrcholků komínů v areálu. Chladící věže každou chvíli vypouštěly nádherné „čmoudíky“ husté a neprostupné páry, jež se rozplývaly ve větru… Spolu s bodovými světly tvořily krásný rozhled hodný industriálního zaplesání. Rychle jsme tedy nachystali nádobíčko a postupně přešli při fotografování po potrubí cca 500 metrovou vzdálenost směrem od brány. A fotili jsme a fotili – cca 30 min… Když v tom slyším bratrance, jak nadává, že mu zase došly baterie… Inu, nestalo se mu to poprvé a proto jsme se rozhodli, že fotografií už snad máme na kartách dost a že se tedy vydáme směrem domů. Došli jsme k místu, kde jsme po žebřících vyšplhali nahoru a začali jsme se spouštět dolů. V tom se koukám a pod žebříkem ve tmě stojí nějací tři muži v černých kombinézách s obušky v rukou…

A ejhle! „Houstone, máme problém“: řekl jsem si… V tu chvíli ve mne opravdu hrklo! Slezl jsem tedy dolů, kde už stál bratranec a pěkně jsem (jako slušně vychovaný mladý muž) pozdravil: Dobrý večer pánové, děje se něco?! :D Následovalo přímé obvinění z průmyslové špionáže! „Půjdete s námi pánové!“ zaznělo z jejich strany… Následovala eskorta směrem k bráně a ke strážnici. Vysílačky jely na plný provoz… „Objekt zajištěn, máme je!“ ozývalo se z reproduktorů.  Jeden z členů Security dokonce nasedl do auta a jal se překonat vzdálenost 40 metrů k bráně po 4ech kolech v „zásahovém vozidle Felicia“. Zřejmě dle motta „když výjezd, tak pořádný!“ My si mezitím připadali jak v americkém filmu… Došli jsme v kordonu k bráně a byly nám odebrány občanské průkazy. Následovalo zjišťování našich osob u Policie ČR, zdali nejsme náhodou v pátrání a vyptávání se, proč jsme zde fotili a zdali si uvědomujeme, že jsme se dopustili trestného činu průmyslové špionáže! Marně jsme se bránili, že jsme nikde nepřekročili brány závodu a nepostřehli cedule s jakýmkoliv zákazem zmiňujícím focení a že s fotoaparátem rozměru menší peněženky zrovna na průmyslovou špionáž ve zvyku obvykle chodívat nemáme. Kuriózní byla situace, když si jeden člen Security déle porovnával naše občanky a po chvíli přehlížení z jedné na druhou vykoukl z kukaně s otázkou po vzoru Izerovi Policejní akademie  „Vy jste bratři“?! Tak to už nám začalo cukat po vzájemném pohledu v koutcích a bylo nám jasné, že z tohoto žádnou polízanici mít nebudeme. Po cca 10ti minutách zjišťování a telefonování jsme byli pozváni dovnitř vrátnice s konečným verdiktem! „Tak pánové, nebudeme z toho po domluvě nic vyvozovat, ale ty nafocené fotografie musíte smazat!“ Tak jsem začal horečně přemýšlet, jakže onen cenný materiál na kartě uchráním! Bratranec mne předběhl a vyrukoval s tím, že nařízenou operaci provést nemůže, jelikož mu došly baterie! Security se ozval s tím, že ať mu tedy onu kartu dá a že ji hodí do koše! Tak jsem si v duchu řekl, že tenhle trik mi asi nevyjde a proto jsem nahlas prohlásil, že tedy dané fotky začínám mazat! Nicméně, jestli jste na začátku textu pozorně četli, před tímto focením jsme fotili ještě oněch 15-20 nepodařených záběrů přímo v Ostravě. Proto jsem si nastavil při prohlížení na displeji onu první fotku z té série a prohlásil: „Tak, už jsem vše smazal!“ Jeden z členů Securtiy ke mně přistoupil s tím, ať mu ukážu, co mi na kartě zbylo… Digitální fotoaparát zřejmě viděl poprvé a tak jsem mu přehrál sérii nepodařených fotografií z předešlého focení a u poslední z nich skončil a začal „převíjet“ fotky zpět s tím, že nic víc už na kartě není. Zbaštil mi to i s navijákem. Bratranec dopadl hůř, musel smazat cca 20 fotografií. Sledoval ho zřejmě digitálně schopnější člen Security. Po tomto akčním večerním zákroku nás pánové s úsměvem vyprovodili k bráně s tím, že by se to dělat nemělo a že je to zakázáno a ať už se to neopakuje… My nasedli do auta, podívali se na sebe a na plné kolo se rozchechtali.  Nicméně jsme se raději rychle z tohoto místa vydali směrem k domovu – prohlédnout si onen nuceně smazaný nafocený materiál… ;) Na pár fotek můžete mrknout v galerii…

A jaké plyne z tohoto příběhu ponaučení? Při podobném focení si přelepte diodu samospouště neprůhlednou páskou, protože právě tato malinká dioda nás při focení dlouhých expozic ve tmě i na tu dálku prozradila…;)  Toliko tedy prozatím z příhod, jež se mohou udát při obyčejném fotografování…

Pt